Aktuální fotou

První drb

Jirka prej dělá sekuriťáka na hlaváku v tom obřím knihkupectví (LUXOR).Trošku zestárnul, ale jinak je pořád stejnej.Nejen čepice a bunda ho prozraděj…

Najde se mezi Váma nějakej paparazzi kterej ho vyfotí a pošle mi to?

První várka fotek

Větší fotky tady

První info…

…zdroj: Svatba Jiřího Káry ve čtyřech dílech po cca šesti a půl minutách)doporučuji shlédnout všechny tři, a to do poslední sekundy!) je jedním z těch eye-openers (alespoň pro mě), kdy se znovu přesvědčuji, že život překonává ty nejabsurdnější a nejúchylnější fantasie. Pokládám za vysoce pravděpodobné, že se jedná o nejbizzarnější svatbu v české historii. Nedovedu si totiž představit těžší nářez než dialog nevěsty a ženicha pět minut před svatbou:
„Hele já jsem ztratil prstýnek, jo, píčo, nevim, kde je. Takže mi musíš dát ten kódr, jo.“
„Ty si ztratil prstýnek, jo? Ty seš debil, viď?“
„Nevim, kde je, voe, je v píči. Prostě ho nemám, voe!“
„Hlavně že máš pivo, voe!“
Toť malá ukázka toho, v jakém duchu probíhá následně celá svatba i moment supreme – obřad sám.

Při prvním, fragmentárním shlédnutí prvního dílu jsem se pouze otřásl odporem, jací kreténi se pohybují po světě. Pak jsem se na to podíval podrobně ještě jednou, přečetl jsem si komentáře a náhle jsem na celou věc získal zcela nový pohled. Toto je jedna z chvil, kdy se život stává uměním! Ba co dím, kdy život překonává umění. Žádný surrealista by něco takového nevymyslel! Čtvrtníček musí blednout závistí. Při pohledu na tu osobu v paruce o berlích jsem trpce zalitoval, že už nežije Edgar Degas nebo Georges Roualt. Příslušníkům punkové generace to zřejmě došlo okamžitě (podle oslavných komentářů „Kára na Hrad!“), já měl k punku vždy daleko a tak mi to trvalo dýl, podobně jako u JaroSlava Krátkého. A když se člověk z komentářů dozví, že nevěsta rok po svatbě zemřela a svědek Flojd spadl do světlíku, dostává celá performance ožralých hovadínů rozměr takřka antické tragédie. Flojdovo permanentní hajlování „Eses divizión Valónyje!“ neustálým opakováním přestává vzbuzovat odpor a (neo)nacistické associace, a v momentě, kdy pracovnici Městské části předává občanský průkaz se slovy: „To je průkaz eses divizión…“, dostává definitivně rozměr groteskní – člověk by si skoro s rozjařenými hovady po obřadu zahajloval taky (zejména když si uvědomí, že to s nacismem nemá nic společného a za Hitlera by celá parta mazala do koncentráku jako jedna z prvních). Je přeci jasné, že zde nejde o žádné nácky, ale o bojový pokřik alternativní jahujské tlupy. Bezelstnost, s jakou páchají závažný trestný čin, je odzbrojující a způsobuje čirou katharsi. Ve chvíli obřadu (prosím, nepřeslechněte hudbu – samozřejmě to není Mendelssohn-Bartholdy!) jsou pak sympathie diváka plně na straně Jiřího Káry & His Debily-Boys (jak jsem si partu pracovně pojmenoval) a s odporem hledí na oddávajícího buržousta a jeho vyděšené assistentky. Jak někdo vtipně napsal v komentářích, svatebčané si to asi moc nepamatovali, ale oddávající personál na to nezapomene do smrti! A je to dobře: o takovém happeningu se Knížákovi nebo Brikciusovi ani nesnilo!

Zatím si marně lámu hlavu, proč mi hovadismus Jiřího Káry & His Debily-Boys přestal vadit. Moji příznivci z nejrůznějších spřátelených serverů by to jistě vysvětlili mým židožroutstvím, kryptonacismem a obdobným primitivismem. Já mám zatímní vysvětlení v tom, že tento jejich projev naprosto přirozeně a organicky zapadá do celkového rámce tlupy. Při jejich sociálním zařazení, vzdělání, inteligenci a (zřejmě) emočním zmrzačení po x letech života v totalitě a nadužívání alkoholu by chování usměvavého rurálního šuhaje nebo gentlemana z bwitish uppah class působilo odpudivě. Odpudivě působí stejný hovadismus u lidí s nadprůměrnou inteligencí, vysokoškolským vzděláním a spoustou přečtených knih {hahaha}, zejména je-li promítnut do globálních vztahů a presentován s arogantním sebevědomím a přesvědčením o vlastní superiroritě. Nad těmi ať se slituje Hospodin!

Anketa

Díl třetí :)

Díl druhý :)

Díl první :)